V osobnosti předního jazzového klavíristy Najponka má česká hudební scéna jednoho z mála interpretů, kteří dokážou svým poetickým projevem vyprávět „příběhy“ srozumitelné širšímu publiku, nejen jazzovým fajnšmekrům. Vychází přímočaře z klasických jazzových kořenů, jež osobitě a bez zbytečných experimentů dokáže zpřístupnit v krystalicky čisté podobě. Najponkova hra vyniká nápaditostí, virtuozitou, hráčským entuziasmem a lehce znějícím, avšak propracovaným frázováním. Těší se pověsti hráče s bezedným hudebním katalogem, v němž vedle tzv. standardů, tvorby současné jazzové generace či instrumentálních verzí hitů popové scény hrají důležitou roli jeho vlastní kompozice.

Najponk (*1972), vlastním jménem Jan Knop, má po matce ukrajinské kořeny. V roce 1995 získal první místo v mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Ostravě, později byl přizván do projektu Českého rozhlasu Tribute to Thelonious Monk. Jeho trio bylo mnohokrát zvoleno kapelou roku, poprvé v roce 1998 v anketě České jazzové společnosti. Během své kariéry spolupracoval s celou plejádou skvělých hráčů, třeba s Januszem Muniakem, Davem Liebmanem, Jaromírem Honzákem, Georgem Mrazem, Gregem Hutchinsonem či Ondřejem Pivcem. Se dvěma posledně jmenovanými natočil CD It´s About Time, jež získalo cenu Anděl jako jazzové album roku 2010. Ocenění získaly i jiné jeho nahrávky, třeba sólové album Going It Alone (jazzová nahrávka roku 1999 v anketě časopisu Harmonie), nebo Just About Love (cena Anděl z roku 2001). Své zatím poslední album What’s Next z listopadu 2018 nahrával se slavným švédským kontrabasistou Hansem Backenrothem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem. 

Najponk vystupuje – sólově i s triem po celém světě. Mezi jazzovými muzikanty a milovníky jazzu je znám také jako velký sběratel jazzových skladeb a nahrávek a je považován za jednoho z největších českých znalců tohoto žánru; svého času ostatně historii jazzu také vyučoval. V roli muzikanta se do ní zapisuje jako „vzrušující inspirátor, jenž „kombinuje svěžest Oscara Petersona s výstřední perfektností Thelonia Monka a s klasickým nádechem Wyntona Kellyho a Reda Garlanda“.